Historie města

Místo bylo osídleno již v době předhistorické, jak to dokazují bohaté archeologické nálezy. Historie dnešního Znojma přímo navazovala na tradici současného Hradiště sv. Hipolyta, někdejšího mocného a rozlehlého staroslovanského hradiště z 9. a 10. století, které bylo jednou z nejdůležitějších pevností Velké Moravy. Pravděpodobně už počátkem 9. století zde vznikl kostel sv. Hipolyta. A kromě něj zde byly knížecí budovy a řada srubových staveb. Když se po rozpadu Velké Moravy objevila někdy v polovině 11. století nezávislá a rozlehlá feudální knížectví, byla jedním z nich i "Znojemská země", jak tomu nasvědčuje i pozdější rozdělení Moravy českým vévodou Břetislavem. V té době Břetislav vybudoval na dnešních místech nový hrad, který byl daleko menší než starý hrad na Hradišti. Na jeho obranu nejenže nebylo zapotřebí tak velkého množství vojska, ale pro svoji výhodnější strategickou polohu a organizaci odpovídající vývoji doby se stal důležitou pevností na ustálené jižní hranici. Z této doby také pochází rotunda Panny Marie a sv. Kateřiny, v roce 1134 přestavěná a vyzdobená freskami zobrazujícími nejstarší českou pověst o Povolání Přemysla Oráče na stolec knížecí.

Obraz Znojma z roku 1523

První písemná zmínka o Znojmě je v listině z roku 1048, kterou kníže Břetislav zakládá probošství v Rajhradě a kde je mezi svědky uveden znojemský kastelán Markvart. Po smrti knížete Břetislava připadlo Znojemsko jeho synu Konrádovi I. a Znojmo se stalo sídlem údělných přemyslovských knížat. V této době se na hradě razily mince - znojemské denáry. V roce 1100 se hrad stal místem svatby českého knížete Bořivoje s Gerbirgou, dcerou rakouského markraběte. Ale již v roce 1146 byl za války českého vévody Vladislava se znojemským údělným knížetem Konrádem II. vypleněn. Tehdy byl nazýván jako "nejopevněnější hrad Znojem".

Význam hradu umocňovalo i tržiště, které vzniklo těsně před ním u křižovatky významných kupeckých cest. Právě početné osídlení kolem tržiště se stalo základem nového města, koncipovaného českým králem Přemyslem Otakarem I. před rokem 1226. Nové královské město se stalo nejmohutnější pevností na jižní hranici Přemyslovského státu. Znojemský minoritský klášter byl také místem posledního odpočinku Přemysla Otakara II. po nešťastné bitvě na Moravském poli v roce 1278, v níž padl. V roce 1296 byly jeho ostatky slavnostně převezeny do Prahy. Za vlády krále Jana Lucemburského byly městu uděleny mnohé výhody a výsady. Tak například roku 1324 dal městu táž práva pro obchod vínem a solí, jako užívala města Brno a Jihlava a zakázal výčep cizích vín ve městě, aby měšťanům ulehčil před cizí konkurencí. V roce 1335 se zde vdávala nejmladší Janova dcera Anna za rakouského arcivévodu Otu Habsburského. Při velkolepých oslavách vznikl požár a vyhořela téměř polovina města i s hradem.

Znojmo hrálo v dějinách země důležitou roli i později, když zde byl v roce 1393 za účasti krále Zikmunda, moravského markrabího Jošta, vévody Albrechta a míšeňského markrabího Viléma umluven tajný spolek proti českému králi Václavu IV. Za druhého spiknutí proti králi Václavovi IV. však bylo Znojmo v rukách české strany a proti vojskům Zikmunda a Albrechta Rakouského se uhájilo. Smrtí císaře Zikmunda ve Znojmě v roce 1437 vymřela dynastie Lucemburků.

V roce 1459 byl ve Znojmě ujednán jednoroční mír mezi Čechami, Moravou a Rakousy. Město se v této době začalo pomalu hospodářsky vzmáhat po přestálých nepokojích a v roce 1462 s povolením krále Jiřího z Poděbrad razilo svoji vlastní minci s městským znakem, na němž se poprvé objevuje písmenko "Z". Král Ludvík Jagelonský potvrdil městu v roce 1523 městské právo, jímž se řídila i řada dalších měst a městeček. Z této doby pochází nádherný pergamenový Kodex městských práv, uložený ve znojemském okresním archivu. Na zemském sněmu konaném v roce 1535 ve Znojmě bylo přijato moravské zemské zřízení, které patří k našim důležitým právním památkám. Podle slov současníků bylo v 16. století Znojmo městem bohatým, kde kvetl zejména obchod s vínem a ovocem, a prožívalo své zlaté časy.

Po nešťastné bitvě na Bílé hoře se zde v roce 1628 opět konal zemský sněm, na němž bylo přijato pro Moravu Obnovené zřízení zemské, jež uzákonilo dědičnost Habsburků na českém trůně, absolutismus, rekatolizaci a germanizaci. V této době úplně vymizela čeština z úřadování ve městě. Vrcholem útrap třicetileté války, za níž město utrpělo značné škody, bylo již třetí obsazení Švédy v roce 1645. Početní stav obyvatelstva klesl na polovinu. Až do druhé poloviny 17. století pak bylo město ohrožováno Turky. Koncem 18. a začátkem 19. století trpělo město napoleonskými válkami. V roce 1805 procházelo pod vedením samotného Napolena francouzské vojsko, táhnoucí ke Slavkovu. Napoleon se ve městě objevil ještě jednou v roce 1809 a svedl u Suchohrdel krátkou vítěznou bitvu. V roce 1866 město opět trpělo za rakousko-pruské války.

V těchto časech se město stalo známým zejména keramickým průmyslem. Rozšířilo se také pěstování okurek, které zde zavedl loucký opat Freytág z Čepirohu koncem 16. století. Jejich zpracování se stalo světově proslulým. Víno, ovoce a obzvláště meruňky byly dalším důležitým obchodním artiklem. Známý byl také znojemský kožedělný průmysl. V období českého uvědomování byl v roce 1870 ve Znojmě založen vlastencem, notářem a básníkem Janem Vlkem první český spolek Beseda znojemská, který v dějinách opětovného počešťování Znojma sehrál velmi důležitou úlohu. V roce 1918 byl učiněn neúspěšný pokus o odtrhnutí Znojma a Znojemska od nově vzniklé Československé republiky. Po mnichovském diktátu však bylo od ČSR odtrženo a stalo se součástí tzv. Sudet. Ještě v roce 1938 sem přijel na osobní inspekci Adolf Hitler. Po útrapách druhé světové války, v jejímž závěru utrpělo město škody rozsáhlým bombardováním, bylo osvobozeno Rudou armádou až v poslední den války dne 8. května 1945. V roce 1971 bylo historické jádro města pro svoji značnou památkovou hodnotu prohlášeno za historickou památkovou rezervaci.

Partneři